KOSTEL VŠECH SVATÝCH, farní od roku 1855 ( od 1787-1855 lokalie), postaven v letech 1780-1783 od zednického mistra J. Cikána z Bud. Před tím stál kostelík níže na hřbitově, kterého již není. Orientovaná omítaná stavba stojí na návsi záleží z obdélníkové lodi o skosených hranách, k níž přiléhá na východ kněžiště se sakristií, na západ jednopatrová věž. Zdi oživeny jsou v rozích barokně jonskými pilastry. Kryt na valbách lodi a sakristie a na spodní části báně věžové kůrový, na báni lucerny věže a na osmibokém sanktusníku plechový.
VCHODY jsou čtyři, dva do lodi; pod věží a na severní straně třetí do sakristie a čtvrtý do schodiště u věže; všecky jsou v kamenných venýřích s volutami v nadpraží.
OKEN jsou celkem tři páry svrchem segmentových.
UVNITŘ měří presbytář 7,25 m šíře, 5,25 m délky a 7,OO m výšky; loď 14,60 m délky, 10,30 m šířky a 9,70 m výšky; vítězný oblouk měří 5,25 m šířky, věž uvnitř 4,15 m délky, 2,80 m šířky, síla zdí 1,12 m.
LOĎ kryta rovným stropem se štukovou omítkou, v presbytáři klenbou českou, jež je i pod věží. Pod kruchtou, jež rozkládá se při západním průčelí, jest klenba valená s výsečemi.
VÝPRAVA jest pestrá. Na hlavním oltáři visí v nemotorné architektuře renesančního slohu ( z let padesátých XIX. věku) velký obraz Všech Svatých od J. Lhoty (malován r. 1859 za 350 zlatých nákladem Josefa Patery). Po obou stranách hlavního oltáře nad brankami stojí andílkové, nesoucí rokokové relikviáře.
BOKOVÉ OLTÁŘE pocházejí z některého zrušeného pražského klášterního kostela, oba jsou v stejných architekturách výklenkových. Na severním, jenž na oltářním kameně má vryté datum A.D. 1676, visí obraz 1,00 x 1,50 m velký, představuje Ukřižovaného Krista, jehož nohy objímá klečící mnich s poutnickou holí; dobrá malba z 2. pol. XVII. věku. Ve výklencích stojí sochy anděla po každé straně; nad římsou segmentovou, jejíž spodní vydutá plocha rozdělena jest v kasety, nesou dva andílkové kartuš s nápisem Patronus mortuorum; na obdobném místě protějšího oltáře jest nápis: Patronus morientibus. Na tomto oltáři, jenž tvoří k předešlému protějšek a má na oltářním kamenu datum 1731, visí obraz sv. Františka Xaverského umírajícího.
KAZATELNA dřevěná, se soškou sv. Jiří na stříšce.
RELIKVIÁŘE, dva visí uprostřed podélných stěn lodi v pěkných prořezávaných rámcích s proplétaným páskovým ornamentem.
MONSTRANCE rokoková, mosazná, stříbřená, stojí na eliptické noze; na paprscích nepravé kameny a věneček z klasů a hroznů a z rokokového ornamentu, na něm Bůh Otec s holubicí na křížku. Slušných poměrů práce z konce XVIII.věku.
ZVONY jsou tři: č. 1 má 0,56 výšky, 0,71 m v průměru. Na čtyřech uchách ženské masky, pod korunou široký pás figurální z trubačů. Pod tím nápis: Za czesu papežia Pia szestého, Josefa II. Czisarze rzimského na panstwie slawnie panugicího Karla z Furstenberku knieziete rziesského, Norberta Zuni, fararze Zbetského, kaplana horliweho Iana Rochnitzzkého, przi tom Antonina na ten czas wrchniho pizigmenim Kubaska hradu Krziwoklatskeho, Frantisska Lorence, na ten czas duchovniho a spoluhodneho sprawca zadussniho Matege Thona rychtaře zdegssiho, Matege Stehlika, tež obce starssiho. Nápis tense dawa czasu přítomného vssem libočtenařum ze stawu každého. Na plášti reliefy sv. Vojtěcha, Krucifix, pod ním P. Maria, dále sv. Augustin s andílkem a dva mučedníci v římském zbroji. Dole na obrubě: Johann Christian Schuncke goss mich in Prag 1782.
Č. 2. výšky 0,42 m , v průměru 0,55 m. Na plášti nápis: Sursum corda. Haec campana fuit a. 1866 procurante parocho Iocis humus F. Ringelsberg e mariae vetustae confecta. Refusa
Napsáno a uloženo do PC dle materiálů v kladenském archivu za vedení Dr. Krajníka, ředitele archivu v roce 1995. Archaická čeština ponechána dle starého textu.