Jan Žižka
S hradem Křivoklátem, zejména s jeho počátky snad nejvíce souvisela nynější obec Zbečno (okres Rakovník), která leží v údolí řeky Berounky, zhruba 3 kilometry od hradu. Ve Zbečně stál nejpozději na sklonku 11. století doložený knížecí dvorec. V roce 1100 vyjel ze Zbečna po mši na lov kníže Břetislav II a při návratu byl zavražděn. Kníže Vladislav zde v roce 1124 trávil Vánoce.1) Tyto skrovné zmínky dokládají nepřímo existenci kostela při dvorci.
Knížecí dvorec lze vcelku jednoznačně lokalizovat do severní části obce, nad soutok Berounky s říčkou Klíčavou. Stojí zde kostel sv. Martina s farou, obklopený plochou bývalého hřbitova a farní zahradou. Kostel, orientovaný k jihovýchodu, se dochoval v barokní podobě, kterou dostal po přestavbě dokončené v roce 1716.2) V roce 1831 nahradila zvonici, stojící v sousedství kostela, nová západní věž. 3) Kostel má půdorys protáhlého obdélníka, o stejné vnější šířce i výšce lodi a presbytáře, které ukončuje římsa. V místě napojení presbytáře na loď je půdorys téměř neznatelně zalomen. Presbytář má výrazně silnější obvodové zdivo, než loď. Navenek jej odlišuje rytmus lizénových rámů a segmentově sklenutých oken s profilovanými šambránami, členících fasády kostela. Sedlovou střechu se sanktusníkem, ukončuje na východě bohatě členěný barokní štít. Lehce příčně obdélný presbytář, zaklenutý českou klenbou, odděluje triumfální oblouk. Loď má rovný strop s výraznou fabionovou římsou. K východní straně presbytáře přiléhá polygonálně ukončená sakristie. Ze severního boku lodi vystupuje předsíň.
Již sama hmotová skladba s neodsazeným presbytářem i rozdílná tloušťka zdiva naznačuje složitější stavební vývoj kostela. Zásadní poznatky o jeho stavebních dějinách a podobě však přinesl operativní průzkum, provedený při opravě fasád v roce 1993.4)
Při charakteristice jednotlivých částí kostela bude nadále používána zjednodušená orientace ke světovým stranám. Nejpozoruhodnější situace byla odhalena na severní fasádě-na průčelí kostela. Různá struktura zdiva a další detaily zde odpovídají čtyřem stavebním fázím. Nejstarší lomové zdivo, vyzděné z místního kamene-zřejmě Andezitu, se dochovalo v nepravidelném průběhu „ koruny“ v dolní části stěny lodi. Po stranách předsíně se objevila dvojice z pískovce vytesaných a v líci zdiva osazených bankálů a stojek ostění drobných gotických oken. Bankály dosedají na výraznou horizontální technologickou spáru ve zdivu. Obě ostění jsou profilována dvojicí výžlabků, oddělených oblounem. Úprava obvodu ostění a jejich obezdění lomovou opukou ukazuje na jejich dodatečné osazení. Vlevo končí nejstarší zdivo dolní části stěny lodi vertikální spárou. K ní je přisazena dolní část severovýchodní stěny presbytáře, vyzděné z poměrně pečlivě řádkovaného zdiva s výrazným podílem opuky, s nárožím armovaným kvádry. Jeho nepravidelná „koruna“ dosahuje průměrně úrovně parapetů dnešních oken. Nad tuto úroveň vystupuje zdivo pouze na západní straně, kde končí dvojicí původně nárožních kvádrů. Uprostřed presbytáře, pod dnešním barokním oknem, je dochován zazděný, široký, půlkruhově sklenutý špaletovaný okenní otvor. Jeho parapet výškově odpovídá parapetům gotických okének lodi. Smíšené zdivo celé horní části severovýchodní stěny kostela pochází z vrcholně barokní etapy. Na nárožích je armují druhotně použité pískovcové kvádry.
Lomové zdivo v rozsahu presbytáře, s nárožní armaturou dosahující úrovně parapetů vrcholně barokních oken, se dochovalo i na jižní straně. Směrem k západu končí lomové zdivo spárou u osekaného výběhu příčné zdi, vyzděné stejně jako dolní část severní stěny lodi z místního lomového kamene. Uprostřed jižního boku presbytáře bylo rovněž odkryto zazděné široké špaletové okno, současné s jeho zdivem. V zazdívce okna bylo použito několik fragmentů kružeb,vytesaných z opuky, se štenýři profilovanými okosením. Okno rámovala, ve zbytcích dochovaná, kovem utažená pasparta se stopami červeného nátěru, na kterou navazovala ostře hozená, hrubá omítka. V další etapě zdivo pokryla kovem utažená omítka s šedě vybarvenými nárožními ilusivními kvádry i paspartou kolem okna. Horní část presbytáře a podstatná část celé jihovýchodní stěny lodi je opět vyzděna ze smíšeného, vrcholně barokního zdiva, na nárožích armovaného druhotně použitými kvádry. Od ostatních částí se liší západní stěna kostela. Na západní stěnu, přisazenou na spáru k nejstaršímu úseku severní zdi, byl nasazen trojúhelný štít s patami v úrovni parapetů vrcholně barokních oken.
Zásadní význam pro poznání středověké podoby kostela má nález ze zdiva sakristie. Z jejího severovýchodního boku byl vyjmut klenební svorník s osmi výběhy klenebních žeber. Subtilní žebra jejichž zlomky byly použity i jinde v barokním zdivu, mají klínový, jednou vyžlabený profil. Na svorníku je vytesán kolčí štít s „W“–monogramem krále Vladislava II Jagellonského. Poloha monogramu i skromné stopy ukazují, že nad W byla ještě umístěna koruna. 5)
Z nálezové situace je zřejmé, že kostel sv. Martina měl před vrcholně barokní přestavbou nízkou loď a výrazně vyšší, hranolový presbytář. Z lodi se dochovala část severní obvodové stěny s dvojicí okenních otvorů, s pozdějšími úpravami. Profilace ostění okének umožňuje zřejmě datování do období od druhé poloviny 14. století do pokročilého 15. století. Důležitou skutečností je to, že ostění byla osazena do staršího zdiva. Charakter lomového zdiva můžeme však těžko vztáhnout k období kolem roku 1100. I když způsob zdění nepochybně ovlivnila štípatelnost místního kamene, skladba zdiva s horizontální spárou spíše odpovídá době gotické. Můžeme tedy předpokládat zásadnější stavební úpravy původního románského kostela, a to nejspíše nejdříve v polovině 13. století. V mladší stavební fázi byla nízká loď zastřešena sedlovou střechou s trojúhelným západním štítem.
Nejvýznamnější středověkou stavební etapu představuje stavba presbytáře, výrazně pozdně gotického charakteru, přisazeného dodatečně ke zdivu lodi. Presbytář, lehce obdélného půdorysu s masivním obvodovým zdivem, otevřený k jihu a severu velkými okny s kružbami, převyšoval zdivo lodi. I když dnes zdivo presbytáře stojí jen částečně, máme o jeho původní výšce dobrou představu. Dochovaly se středověké nárožní kvádry použité znovu při vyzdění vrcholně barokního zdiva. Kvádry z nároží presbytáře byly posunuty na západní průčelí barokní lodi. Presbytář tedy dosahoval minimálně výšky dnešní stavby a výška obvodového zdiva lodi byla sotva poloviční.
Svorník byl nepochybně součástí klenby presbytáře. Rysky na jeho rubu umožňují přesné určení úhlů směru klenebních žeber. Směry odpovídají obrazci hvězdové klenby, vložené do lehce obdélného půdorysu presbytáře. Svorník s osmi výběhy odpovídá obrazci hvězdové klenby, kterou je zaklenuta např. tzv. Vladislavova ložnice na Pražském hradě. Ještě bližší je však klenebnímu obrazci, uplatněnému na kostele Panny Marie v Mostě.6) Klenební žebra zde vybíhají z koutů a ze středů stran. Klenební výběh ve středech bočních stran presbytáře ve Zbečně by mohl souviset s polohou nízko nasazených oken s kružbami. Monogram krále Vladislava na svorníku umožňuje datovat výstavbu presbytáře od 70. let 15. století do roku 1490, kdy přesídlil do Budína, nejpozději však do královi smrti v roce 1516. 7)
Takto poměrně dobře doložená hmotová rekonstrukce kostela se pozoruhodně shoduje s podobou, zachycenou na kresbě Zbečna z roku 1678.8) Kostel je vyobrazen jako stavba s věžovým presbytářem s vysazeným ochozem s nárožními věžičkami, na který je nasazena v vysoká dlátková střecha. Na boku presbytáře je nakresleno velké půlkruhově sklenuté okno. Loď zhruba poloviční výšky kryje sedlová střecha s hřebenem v úrovni okapu střechy presbytáře. Dvojice oken v západním průčelí lodi je výše, než okna boční, s půlkruhovými záklenky nad úrovní okapu. Dá se tedy předpokládat, že v roce 1678 zde stál pozdně gotický věžový presbytář, a to prakticky v podobě z doby výstavby. Pokud k doložené minimální výšce zdiva připočteme ochoz a počítáme s obvyklým sklonem pozdně gotické střechy, mohla jeho celková výška dosahovat zhruba 20 metrů. Otázkou je pak stavební podoba interiéru lodi, ve vazbě na presbytář, respektive na triumfální oblouk. Možné řešení naznačují okna, pronikající do štítu, v západním průčelí. Lze si tak představit interiér otevřený do krovu, respektive interiér s dřevěnou nepravou klenbou, zavěšenou na krovové konstrukci. Bez problémů by pak mohl být do lodi otevřen triumfální oblouk, odpovídající předpokládané výšce interiéru presbytáře.
Nicméně velmi pravděpodobná představa o podobě lodi v 17. století, nevysvětluje neobvykle malou výšku středověké severní obvodové stěny. Navíc neznáme polohu západního průčelí středověké stavby. Klíčový význam pro hypotetickou rekonstrukci zde může však mít fragment příčné zdi, vybíhající v sousedství presbytáře k jihu. Tento fragment, strukturou shodný se středověkou zdí severní, lze hypoteticky pokládat za zbytek východní zdi lodi. Středověká loď by tak měla větší šířku než loď dnešní. Rozpor šířky s malou výškou obvodového zdiva, dosahujícího zhruba 400 cm, lze vysvětlit existencí vícelodního uspořádání. stavby. Nabízí se zde tedy lákavá představa malé trojlodní baziliky. Poloha oken v severní stěně lodi může dobře odpovídat dvojici protáhlých polí boční lodi. Nevelká, částečně dochovaná, trojlodní bazilika stála v dalším z knížecích dvorců v Živohošti (okres Příbram). 9) Její půdorysný rozsah, šířka lodí i výška jsou velmi blízké předpokládané velikosti zbečenské stavby. Stěny i dochovaná arkáda jsou v Živohošti vyzděny z pečlivě vyskládaných nízkých vrstev lomového zdiva. V celkových rozměrech obrysu i šířkou lodí Zbečnu prakticky odpovídá i známá miniaturní románská bazilika Narození Panny Marie Tismicích (okres Kolín).
Zbečno bylo v raném středověku významnou lokalitou s knížecím dvorcem, který předcházel Křivoklátu nebo s ním úzce souvisel. Význam podtrhovala existence výstavnějšího kostela, který měl v určité fázi nejspíše podobu malé trojlodní baziliky. Výstavba mohutného věžového presbytáře s ochozem a vysokou střechou však ukazuje, že zájem o Zbečno byl, nejspíše v souvislosti s královým zájmem o Křivoklát, oživen i v době vladislavské. Některé detaily presbytáře, zejména klenební svorník potvrzují předpoklad, že jeho výstavba úzce souvisela s pozdně gotickou přestavbou hradu. Známá saská orientace jedné z hutí, pracujících na hradě, zřejmě podporuje možnost rekonstruovat klenbu presbytáře jako obdobu klenby v kostele v Mostě.
Věžový presbytář, alespoň vzhledově obranného charakteru, obrácený k příjezdu od Prahy, se stal zhruba na dvě století dominantou Zbečna. Presbytář však nemusel být jedinou stavbou z doby krále Vladislava II v areálu bývalého knížecího dvorce. Z tohoto hlediska není nezajímavá velká patrová budova, zastřešená trojicí souběžných sedlových střech, zachycená na kresbě z roku 1678 v sousedství kostela. Uspořádání a podoba těchto staveb pak přetrvala až do počátku 18. století, kdy ji překryly barokní přestavby.
Poznámky:
1) CECHNER, Antonín: Soupis památek uměleckých a historických v Království Českém, XXXVI, Okres Rakovnický 2., Praha 1913, 312.
2) KOČKA,Václav: Dějiny Rakovnicka, Rakovník 1936, 286.
3) CECHNER, Antonín: Soupis památek uměleckých a historických v Království
Českém, XXXVI, Okres Rakovnický 2., Praha 1913, 314.
4) VOLFOVÁ, Eva, ŽIŽKA, Jan: Kostel sv.Martina ve Zbečně ve světle poznatků
z obnovy fasád, In: Průzkumy památek, I/1994, 23-30
5) MENCLOVÁ, Dobroslava: České Hrady II, Praha 1973, 424-435.
6) MANNLOVÁ, Heide: Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě v dějinách české pozdní gotiky, Dialog 1970, 26,29
7) MENCLOVÁ, Dobroslava: České Hrady II, Praha 1973, 424-435. Srovnej zde uváděné údaje a úvahy
8) SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl VIII,Praha 1891,23
9) BURGET, Josef: Raně středověký kostel v Živohošti a jeho proměna v období vrcholné gotiky. In: Památky středních Čech I/1985, 50.
Obrázky:
Obr.1: Zbečno, kostel sv. Martina, pohled od jihu. Presbytář odlišuje rytmus oken. Foto J. Žižka 2010.
Obr.2: Zbečno, kostel sv. Martina, pohled na severní fasádu se zákresem nálezové situace z roku 1993. Převzato z článku Volfová Eva, Jan Žižka, Kostel sv.Martina ve Zbečně ve světle poznatků z obnovy fasád, In: Průzkumy památek, I/1994,26
Obr.3: Zbečno s kostelem sv. Martina, kresba z roku 1678. Reprodukce vyobrazení, publikovaného v knize A. Sedláčka, Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl VIII, s.23
Obr.4: Zbečno, kostel sv. Martina, svorník bývalé hvězdové klenby v presbytáři. Foto
J. Veselý, 2010.